Talamantes: španělská vesnice

Do vesničky Talamantes jsem zavítala poprvé v prosinci 2006 a od té doby tam každý rok trávím dva měsíce v létě a několik týdnů kolem Vánoc a Velikonoc. Nejvíc se mi na této vesničce líbí její odlehlá lokalita v Iberských horách (Aragonie), které výškou překonávají slovenské Nízké Tatry.

Článek vznikl pro Španělština do plavek, blog, kde lektorka španělštiny Ivana Kudrnová každé úterý ukazuje krásy hispánského světa.

 

Jak se tam dostat?

Nejbližší letiště a zastávka rychlovlaku je v Zaragoze vzdálené přibližně 80 km. Ve vesnici Bulbuente na ose Borja – Tarazona je nenápadná odbočka, od které je to do Talamantes 17 km po úzké silničce mezi vinnou révou a sady olivovníků a mandlovníků. Silnička postupně vystoupá až k nádhernému výhledu na Moncayo a skaliska Herrera, které z dálky působí jako kamenné hrady.

 

Cesta do Talamantes

 

Trochu geografie

Talamantes se nachází v nadmořské výšce 930 m v pohoří Moncayo (sierra del Moncayo), na úpatí skalisek Herrera (las peñas de Herrera), kde se setkávají rokle (barrancos) Valdetreviño a Valdeherrera. Část území vesnice je součástí přírodního parku Moncayo (Parque natural del Moncayo), kterého nejvyšší vrchol je Moncayo s nadmořskou výškou 2.315 m.

 

Parque Natural del Moncayo - Talamantes

 

Vybavení

K vybavení vesnice patří ubytovna pro turisty a radnice, ve které se nachází ordinace, kam jednou týdně dojíždí zdravotní sestra a bar, kde se s oblibou schází místní obyvatelé. V létě do vesnice několikrát týdně dojíždí ambulantní prodejce ovoce a zeleniny. Pokrytí signálem bylo zavedeno v roce 2007 mobilní sítí Movistar, žádná jiná síť ve vesnici nefunguje.

Nejbližší obchod s potravinami je ve Vera de Moncayo (14 km), v Ambel (15 km) a v Bulbuente (17 km), nebližší supermarket je v Borja (23 km) a v Tarazona (25 km). V současné době ve vesnici žije 6 – 7 školou povinných dětí, které dojíždí státním školním autobusem do školy v Ambel (15 km), v Borja (23 km) a v Tarazona (25 km).

Vesnice o 63 obyvatelech (v roce 2018) trpí fenoménem vylidňování španělského vnitrozemí. Větší část původních obyvatel se však do Talamantes vrací na víkendy, dovolené a svátky, kdy se tato vesnice stává velice živým místem. V minulosti zde žily stovky obyvatel, v budově nynější radnice byla základní škola a na začátku Řeznické ulice byl obchod s potravinami.

 

Trochu kultury

Vrcholem roku je tzv. kulturní týden (la semana cultural) během první poloviny srpna, kdy se do vesnice sjíždí snad opravdu všichni původní obyvatelé a během jednoho týdne se účastňují celé série sportovních, turistických, kulturních a gastronomických akcí pro děti, pro dospělé a pro nejstarší. V roce 2018 se pořádal již třicátý pátý ročník kulturního týdne.

 

Trochu historie

Talamantes existoval od roku 1127 pod názvem Talamantos. Stavba jeho hradu pochází z konce jedenáctého století. Od roku 1209 talamantský hrad patřil templářům, kteří měli na starosti dozor nad nedalekým těžištěm stříbra ve vesnici Calcena, kde měli i malý hrad. Po rozpuštění templářského řádu roku 1307 talamantský hrad přešel pod správu řádu Maltézských rytířů, pod kterou zůstal do roku 1785. V současnosti je hrad zařazen do seznamu hradů považovaných za objekty kulturního zájmu.

 

Trochu ekonomie

Donedávna byla talamantská ekonomie závislá především na chovu vepřů a ovcí, zemědělství a lovu. Místní stádo ovcí a koz v minulosti čítalo až 10.000 kusů, v současnosti je možné se setkat se stádem o 300 kusech. Vesnice je známá svým medem, kterého se zde ročně sklízí kolem 40.000 kg.

 

Zajímavosti

Hrad

Kamenný hrad z roku 1175, strategicky umístěný nad vesnicí, zajišťoval dozor nad průjezdem mezi Kastilií a údolím řeky Ebro v Aragonii. Během třináctého století hrad byl pod správou templářů, poté přešel pod řád Maltézských rytířů (la orden de San Juan de Jerusalén). V současnosti je zachovaná severní zeď z neopracovaného kamene s baštou a hradbou.

Přístup k hradu je poměrně snadný ze silnice před vjezdem do vesnice a posléze po progresivně stoupajících stezkách ve svahu až k hradbě, která dominuje krajině a charakterizuje Talamantes.

 

Talamantes -hrad

 

 

Kostel

Farní kostel Sv. Petra (la iglesia parroquial de San Pedro Apóstol) je gotická stavba ze šestnáctého století s elegantní věží. Nejvýznamnější jsou v tomto kostele gotické nástěnné malby se scénami z posledního soudu (escenas de Juicio Final).

Na navelkém prostoru před kostelem se o novoroční půlnoci schází místní obyvatelé, aby během posledních dvanácti sekund starého roku společně spolkli dvanáct kuliček hroznového vína (comer las uvas en Noche Vieja) a připili si šampaňským (cava).

Poustevna

Poustevna Sv. Michala (la ermita de San Miguel Arcángel), pozdně románská stavba osmnáctého století nacházející se u jižního východu z vesnice.

K poustevně vede příjemná procházka od místního pramene (fuente del lugar) přes středověký most nad roklí Valdetreviño po mírně stoupající travnaté cestě vedoucí mezi zahrádkami se zavlažovacím systémem. U poustevny je několik laviček ve stínu vegetace.

 

Poustevna - Talamantes

 

Moderní vila

Vila Herrera je moderní soukromá stavba dokončená roku 2011 pod vedením architekta Jesús Asensio ze Zaragozy. Ze začátku tato vila vyvolávala odpor části obyvatel svým impozantním zjevem u západního východu z vesnice směrem na skaliska Herrera.

 

Talamantes - vila Herrera

 

Procházka na skaliska Herrera (Las peñas de Herrera)

délka: 16 km | čas: 5 hodin

 

Smerovka - skaliska Herrera

 

Vycházka začíná v Talamantes, pokračuje po polní cestě směrem na západ ke skaliskám Herrera a posléze vede přibližně 4 km lesnatou roklí Valdeherrera. Poté začíná výstup po severním svahu rokle až k úpatí strmějšího svahu pod skalisky Herrera s nádherným výhledem na atlantický les a step v údolí řeky Ebro.

 

Talamantes - cesta na skaliska Herrera

 

Další výstup k prostřednímu skalisku, Peña de Enmedio (1462 m n. m.), je náročnější svojí strmostí a uvolňujícími se kamínky pod podrážkami. Nahoře se otvírá výhled na druhou stranu a na vesnice Añón de Moncayo, Alcalá de Moncayo, Vera de Moncayo a Trasmoz.

Pokračujeme úzkou stezkou podél skalisek až k rozcestí na vršku Collado de la Era. Na Peña de Enmedio je možné vylézt poměrně náročnou soutěskou a užít si výhled na Talamantes (východ) a na Moncayo (západ).

 

Skaliska Herrera ze západu

 

Při zpáteční cestě zůstává nejvyšší skalisko, Alto del Picarrón (1591 m n. m.), po levé straně zatímco lesní cesta během 8 km postupně klesá mezi roklemi Valdepino a Valdeplata až k odpočívadle Collado del Campo v blízkosti kopce La Tonda, kde se naskytuje výhled na okrové skalnaté svahy “Los Terregales” (jih).

Odtamtud začíná 5 až 6 km dlouhý sestup roklí Valdetreviño k Talamantes. Po cestě jsou dva prameny, u kterých stojí za to se zastavit a nabrat si vodu do čutory – Fuente de la Pista po pravé straně a Fuente de la Boticaria několik desítek metrů v lese po levé straně. Při návratu do Talamantes z jižní strany se prochází kolem poustevny Sv. Michala (Ermita de San Miguel Arcángel).

 

 

 

Posted in Vycházky and tagged , .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *