Jak zvládat paralelní vztahy?

Kateřina Srbková a Petra Slade
inspirováno projevem Esther Perel

Jak přistupovat k paralelním vztahům, tedy k nevěře a aférám, které jsou všeobecně zakázané (v řadě zemí ještě stále jsou považované za zločin) a přitom se podle statistik ve větší či menší míře praktikují po celém světě?

Trochu historie na začátek

Historicky měla mužská nevěra společensky bezvýznamné následky. Bylo to podpořeno různými teoriemi o biologii a vývoji, které legitimují jejich potřebu souložit častěji a s více ženami. Ženská nevěra sebou naproti tomu nesla riziko společenské likvidace a ztráty všeho včetně základního zabezpečení. Tento dvojitý standart je pozorovatelný dodnes, při mluvení o sexu se muži chlubí, přehánějí a zveličují, protože společnost očekává výkon, žena naopak zapírá, minimalizuje a skrývá, protože jinak se vystavuje riziku společenského odsouzení.

Monogamie dříve znamenala mít jednoho partnera pro život. V dnešní době monogamie znamená jeden partner během trvání vztahu. Dříve se lidé vzali a měli sex poprvé. Dnes se vezmou a přestanou mít sex s ostatními. Realitou je, že původ monogamie nemá co do činění s láskou. Muži, jako ti silnější v patriarchální společnosti, pomocí náboženství a manželských svazků vyžadovali věrnost manželky, aby zajistili, že jejich potomci jsou skutečně jejich, a že majetek po smrti zdědí jejich skutečné děti.

Vždy bylo jednoduché mít aféru a velice těžké ji udržet pod pokličkou. V minulosti bylo manželství především ekonomickou záležitostí (zachování majetku v rodině) a nevěra byla ohrožením ekonomických jistot. Dnes je manželství romantickou záležitostí a proto je nevěra ohrožením našeho citového bezpečí.

Paralelní vztahy jako zdroj psychické bolesti

Komplikované prožívání paralelních vztahů souvisí s tím, že od našeho vztahu romanticky očekáváme celoživotní věrnost na obou stranách, tak jak to bylo z praktických důvodů žádoucí v minulosti, zatímco žijeme v době, kdy cítíme, že si zasloužíme být šťastní a naplňovat svoje touhy. Dříve bylo společensky nepřijatelné rozvést se, dnes je společensky nepřijatelné zůstat ve vztahu, ve kterém nejsme šťastní. Dříve byla nevěra prostorem pro pravou lásku, dnes hledáme lásku v manželství a nevěra ji tím pádem ničí. 

Máme romantickou představu, že vztah nám naplní všechny naše potřeby. Partner nám má být milencem, důvěrníkem, rodičem, kamarádem, emocionální oporou a současně nám má být intelektuálně rovným. A já jsem ta pravá, vybraná, jedinečná, nenahraditelná a nepostradatelná. Při takovém očekávání paralelní vztah partnera pochopitelně znamená, že už taková nejsem, vzniká prostor na bolestivé pocity zrady, ztráty identity a sebedůvěry.

V průběhu historie byla nevěra bolestivá, dnes je to trauma, protože ohrožuje naše já, je prožívaná jako destrukce toho, co si myslíme, že jsme. Nevěru vnímáme jako zradu důvěry a krizi identity.

Meze interpretace paralelních vztahů

V současnosti máme možnost se rozvést a přesto navazujeme paralelní vztahy. Typickým předpokladem je, že když má jeden z partnerů paralelní vztah, buď je něco špatně se vztahem nebo s jeho/jejím duševním zdravím. Paralelní vztahy však navazují i lidé, kteří jsou ve svém vztahu šťastní a svého partnera milují. Miliony lidí v paralelních vztazích se ale nemohou mýlit ve svém jednání. Kdyby pro nás bylo přirozené a psychicky zdravé žít v monogamii, neexistovala by nevěra. Co když to pro nás přirozené není? Co když prostě nejsme monogamně založené bytosti.

Změna přístupu k paralelním vztahům by mohla znamenat méně bolesti a destrukce při jejich prozrazení. Je možné, že větší škodu než samotná “nevěra” ve vztahu a na psychice obou partnerů napáchá způsob jakým “podvedený” partner interpretuje chování svého partnera. Má paralelní vztah? Nemiluje mě, nestačím jí, nejsem dost dobrý. Interpretace je vymyšlená mentální konstrukce, kterou sami sebe přesvědčujeme, že víme, co si druhý myslí a jaký je skutečný motiv jeho chování. Ve skutečnosti nikdy nebudeme vědět, co si druhý myslí, všechny myšlenky, které mu vkládáme do hlavy jsou naše vlastní myšlenky. V Gestalt terapii je tento jev popsaný jako projekce a je to jeden z neurotických mechanismů, kterými sami sobě bráníme vnímat realitu.

Já jsem já, ty jsi ty

Co všechno by mohlo znamenat, že partner má paralelní vztah? Zkusme zůstat u důvodů vycházejících z identity partnera, nezávisle na naší identitě. Zkusme partnera vidět jako člověka se svými vlastními traumaty z dětství, se svojí historií, skutečnými potřebami, neurotickými způsoby myšlení, zkušenostmi a prožitky, které na nás nikterak nezávisí. Zkusme akceptovat fakt, že vztah z nás neudělal jednu bytost bez nároku na vlastní vidění světa a sebe v něm. Zkusme si představit, že pro partnera nejsme středobod vesmíru a že jeho chování nesouvisí s naší identitou. 

V pozadí paralelního vztahu často najdete touhu po citovém sblížení, něčem novém, autonomii, volnosti, sexuální intenzitě. Přání znovu nalézt část sebe sama nebo znovu nalézt sílu po těžkých tragických událostech, jako třeba ztráta blízké osoby.

Šťastně vdaná žena, která je tak spolehlivou ženou i dcerou, že tak trochu zapomíná na sebe, potká muže s tetováním na motorce. Její paralelní vztah je touha po pubertě, kterou nikdy neprožila. Možná se tím vztahem s motorkářem neodcizuje svému partnerovi, kterého pořád stejně miluje, ale od osoby, kterou se stala. Možná nehledá jiného člověka, ale hledá nepoznanou část sebe sama.

Lidé s paralelním vztahem často popisují pocit nové energie a chuti do života. Často prožívají psychicky náročné období jako třeba ztrátu rodičů, přátel a známých. Špatné zprávy od doktora. Smrt a smrtelnost často žije ve stínu paralelních vztahů. Přináší totiž otázky: Tohle je to ono? To je všechno, co v životě zažiju? Takhle budu žít dalších 25 let? Pocítím ještě někdy intenzivní touhu? 

Paralelní vztahy nejsou tolik o sexu, jako spíše o touze, znovunalezení svého skutečného já, hledání pocitu naplněnosti, experimentování, objevování nepoznaného… Touze cítit se chtěná, unikátní, důležitá. Když děláme něco, co nesmíme, máme pocit, že děláme to co skutečně chceme. Kdyby partneři dávali do jejich vztahu tolik odvahy, kreativity a energie jako dávají do paralelního vztahu, nemuseli by řešit situaci v manželské poradně.

Miluje mě, tedy jsem

Na závěr se vracíme k problému identity ve vztahu. Zkuste se zamyslet nad tím, do jaké míry vaše identita stojí na chování vašeho partnera. Pokud je pro vás vztah důkazem toho, že jste hodná lásky, zkuste zapátrat po vašem vědomí o vaší vlastní hodnotě. Mít zdravé sebevědomí znamená nebýt závislá na partnerově věrnosti. Paralelní vztah jednoho z partnerů je pro druhého pořád ještě bolestivým zjištěním, ale ztrácí svůj destruktivní potenciál a je možné se společně zamyslet nad tím, jak váš primární vztah funguje a jakým způsobem na něm chcete zapracovat, aby v něm byly lépe respektované vaše a partnerovy rozdílné potřeby.

Přečtěte si také náš článek Moderní láska a vztahy.

Pokud vás tenhle článek překvapil nebo zaujal a potřebujete si mnohé ujasnit, využijte možnosti promluvit si s námi v terapeutickém nebo koučinkovém sezení. Máte možnost si stávající či budoucí vztah přestavět na pevné partnerství a žít společný uspokojivý život.

Posted in Chci zlepšit vztah, Koučink, Terapie and tagged , , , , .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *